V rozhovoru si povídám s polskou fotografkou Iwonou Podlasińskou. Miluji její fotografie, které jsou mému srdci velmi blízké, a její práci, jež je velice inspirativní. Iwoniny kouzelné fotky dětí z ní udělaly slavnou postavu ve fotografickém průmyslu. Pravidelně pořádá workshopy po celém světě a vytváří online video tutoriály pro své fanoušky.
Lucie Bočanová
autorka článku
www.luciebocanova.com
IG: @lucie_bocanova
Nejdříve prosím přijmi mé poděkování za poskytnutí rozhovoru a nahlédnutí do tvé práce, jež ocením nejen já, ale spousta dalších fotografů.
Jmenuji se Iwona Podlasińska. Jsem fotografka, mentor a pocházím z Polska. Jsem také matkou a povoláním architektka. Fotím děti a k tomu většinou používám přirozené světlo, ale ráda si občas pohraju i s jinými zdroji světla. Moje fotografie jsou velmi emotivní a náladové. Na fotkách miluji hluboké tóny a tajemnou atmosféru.
Myslím, že se v jednom okamžiku mého života sešlo více věcí dohromady. Vždy jsem se zajímala o vizuální umění a fotografování bylo na seznamu věcí, které jsem se chtěla naučit. Také jsem se v té době stala maminkou a našla radost ve focení svých dětí. Navíc jsem nepracovala, protože jsem byla na mateřské dovolené, což mi dalo větší motivaci tvořit.
Myslím, že zvládnutí mých dětí 🙂 Bylo náročné přimět velmi malé děti, aby s vámi spolupracovaly nebo je zachytit v těch nejlepších momentech. Byla to spousta dřiny, dostat je tam, kam jsem chtěla, ve správný čas a mít je stále v dobré náladě, připravené hrát si nebo poznávat svět. Ale za tu námahu to všechno stálo.
Myslím, že největším pomocníkem byl internet. Ráda prozkoumávám videa na YouTube a Google, hledám informace a pak to sama zkouším. Někteří lidé říkají, že jsem samouk, ale já jsem vděčná za všechny příspěvky a rady, které jsem získala. Ale samozřejmě jsem musela hodně trénovat. Pamatuji si, že jsem udělala mnoho fotek a měla jsem jen nepatrné procento dost dobrých na to, abych je mohla upravit, a nebo jsem upravila hromadu fotek a byla jsem spokojená jen s několika.
Ano, fotografové se mě na to neustále ptají a vždy říkám, že záleží na konkrétní fotce a na nápadu. Někdy provedu jen nějaké základní úpravy, které mi zaberou pár minut a jsem s výsledkem spokojená, protože již nafocený SOOC byl skvělý, nebo mám nápad například na více složenou fotku, který přirozeně zabere více času. Ale myslím, že mám dobrý workflow, takže úpravami netrávím moc času. Nejnáročnější část mé práce je výběr fotografií.
Nikdy jim nevnucuji pózy. Pokud je potřeba, na začátku je navedu k nějaké činnosti, ale pak přecházím na zachycení okamžiků. To samozřejmě také závisí na věku: čím starší dítě, tím bývá méně spontánní. Ale čím mladší, tím bývá nepředvídatelnější. Takže já mám ráda mladší děti, protože mají tendenci na fotografii vypadat přirozeněji.
Dřív jsem ho brala pokaždé, když jsme vyšli ven, ale teď už nejsou tak malí a protože již pracuji s více dětmi a mám tak i více fotek jiných dětí, tak už ho tak často neberu. Na jednu stranu mi ty časy chybí. Ale na druhou stranu mě teď baví s nimi trávit čas jinak.
Mám 4 těla fotoaparátů Sony, ale momentálně používám SonyA7III a Sony A7RIII, uvnitř používám Sigmu 50mm 1.4 a Sony 85 1.4 a venku stejnou 85 1.4 a Sigmu 135mm 1.8.
Své fotografie si stáhnu z SD karty přímo do Lightroomu, kde provádím třídění. Pak si vyberu obrázky, které chci upravit, 90 % práce udělám v Lightroom a 10 % ve Photoshopu. Ne každou fotku převádím do Photoshopu. Pouze ty, kde chci něco přidat nebo něco většího odebrat. I když vyfotím fotku a upravím ji ve Photoshopu, stejně se s ní pak do Lightroomu vrátím, abych to měla všechno hezky roztříděné a uložené na jednom místě.
Dělám to různě. Většina mých fotografií je jedna fotografie, ale v případě, že můj nápad přesahuje to, co dokáže fotoaparát pořídit na jeden snímek, pak fotografie skládám. Používám také overlays, dokonce mám svou sbírku overlays na svých webových stránkách iwonapodlasinska.com.
Světlo je v mé práci zásadní, takže si vybírám místa nebo denní doby, kdy světlo splňuje moji představu. Základní představu o světle na fotografii musím mít předem, ale jsem vždy otevřená improvizaci, protože pracuji s dětmi. Takže mám oči otevřené a jsem při focení připravená na to, co se bude dít. Ráda si připravuji nějaké rekvizity a nápady, ale to neznamená, že je musím použít všechny. Někdy život přinese lepší nápady, než co mám vymyšleno. Ale vždy dávám pozor na světlo, kterého se mi zrovna při focení dostává.
Občas pracuji s dospělými, ale práce s profesionálními modelkami mě nebaví. Mám ráda zvířata a děti, protože nikdy nedokážu odhadnout, s čím skončím, co nakonec vyfotím. Nechci mít všechno pod kontrolou. Ráda se nechávám překvapit.
Hodně jsem se inspirovala v animovaných filmech a samozřejmě i od jiných fotografů. Mám ráda bláznivé kompozice. Inspiruje mě to, i když sama takové kompozice nefotím. Líbí se mi snová atmosféra na některých fotkách, které lidé zveřejňují, což mi pak usnadňuje přemýšlení o mých vlastních nápadech. Ale většina mých fotek je zachycení momentů, které se spontánně staly během focení, i když jsem měla zprvu jiný koncept… najednou jsem si něčeho všimla a rozhodla se to vyfotit. Takže nechávám oči otevřené. Baví mě také objevovat nová místa. Jako když cestuji s mými workshopy a fotím na mnoha různých místech. To mě inspiruje a vytváří mou kreativitu.
To je dobrá otázka a složité téma. Často bývám se svou prací nespokojená a zveřejnění nové fotky je to nejtěžší. Obvykle zveřejňuji fotografie až měsíce poté, co byly pořízeny, jen proto, že potřebuji čas na rozhodnutí, zda jsou na zveřejnění dostatečně dobré. Ale samozřejmě jsou také snímky, se kterými jsem spokojená hned. A ne, nikoho se na názor neptám. Názory ostatních by nic konstruktivního nepřinesly. Jen já sama vím, jakou cestou chci jít.
Chci dělat to, co mi dělá radost – cestovat a učit ostatní fotografy – poznávání se a společné focení je pak to nejlepší na mé práci. Pandemie způsobila, že se cestování stalo složité a téměř nemožné, ale myslím, že se již vracíme k tomu, co bylo předtím. Takže pokud bych měla mít jedno přání, přeji si hodně cestovat a mít spoustu workshopů po celém světě, stejně jako tomu bylo před vypuknutím pandemie.
Jistě, je potřeba udělat nějaká rozhodnutí, najít vhodný termín, vytvořit skupinu účastníků a workshop se může v České republice uskutečnit.
_
Iwono, děkuji za milé povídání i cenné rady. Přeji ti vždy jen dobré světlo a mnoho dalších skvělých obrázků.
Iwonu Podlasińskou a její práci můžete najít na těchto kanálech:
Web: iwonapodlasinska.com
Facebook: Fotografie Iwona Podlasińska
Instagram: @iwonapodlasinska
Youtube: Iwona Podlasińska